Sakrální památky

Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích

Kostel sv. Petra a Pavla v Hněvošicích

Kostel sv. Jana Křtitele ve Velkých Hošticích

Kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích

Kostel sv. Jana Křtitele v Hlučíně

Kostel sv. Bartoloměje v Kravařích

Kostel sv. Mikuláše v Ludgeřovicích

Sakrální památky

Jedním ze symbolů Hlučínska jsou neomítané kostely z cihlového zdiva. Začaly zde vyrůstat v době, kdy starší svatostánky chátraly a již nedokázaly pojmout rostoucí počet věřících, tedy na přelomu 19. a 20. století. V pruské architektuře tehdy vrcholila záliba v severoněmecké novogotice a novorenesanci, a tento proud plně zasáhl i Horní Slezsko, včetně území dnešního Hlučínska.

„Červené kostely“ ovšem nejsou převládajícím typem sakrální architektury regionu. Nacházejí se pouze v pěti obcích a v dalších pěti stály nebo stále stojí cihlové kaple.

Nejrozšířenější jsou zde kostely barokní, například v Bolaticích, Velkých Hošticích, Oldřišově, Třebomi, Hati či Píšti, kde v chrámu sv. Vavřince vzniklo roku 2002 poutní místo.

Opomenout nelze ani meziválečné období, kdy si svůj kostel postavili v dalších sedmi vesnicích. Nejznamenitější stavbu této éry představuje chrám sv. Floriána v Kozmicích. V éře socialismu vznikl kostel v Darkovičkách. Další čtyři svatyně byly postaveny po roce 1989 v Chuchelné, Hněvošicích, Darkovicích a Služovicích.

Vrcholné dílo kravařského rodáka Josefa Seyfrieda stojí v kopci nad vesnicí a představuje nejen nejviditelnější dominantu severní části Hlučínska, ale zejména excelentní příklad architektonického historismu. Hlavní loď vysoce převyšuje postranní lodi, okna jsou opatřena kružbami a po obvodu stojí několik polygonálních kaplí. To vše propůjčuje stavbě charakter katedrály, byť poněkud menších rozměrů. Architekt zde umně zkombinoval režné zdivo s pískovcovými prvky, což jinde na Hlučínsku nenajdeme. V kostele se nachází mramorový oltář s kazatelnou a soubor obrazů hlučínského rodáka Johannese Bochenka. Sudický chrám vytváří

společně s hrobkou, ohradní zdí, farou a hospodářským zázemím unikátní sakrální komplex v rámci cihlové architektury.

Jediný dochovaný dřevěný kostel na Hlučínsku je zasvěcen svatým Petru a Pavlovi. Byl postaven v roce 1730 na místě staršího kostela. Jedná se o roubenou stavbu s valbovou střechou krytou šindelem. V interiéru se nacházejí tři barokní oltáře, bohatě zdobená kazatelna a dřevěný kůr. Nejbližší dřevěný kostel stojí nedaleko odtud, ale již za státní hranicí v polské vsi Gródczanki.

Interiér kostela sv. Petra a Pavla v Hněvošicích

Tento barokní kostel je jediným chrámem na Hlučínsku, který má dvouvěžové průčelí. Nechal jej postavit majitel panství hrabě Dominik Ignác Chorinský. K vysvěcení chrámu došlo v roce 1774. Interiér zkrášluje bohatá fresková výzdoba z dílny moravského malíře Františka Antonína Šebesty-Sebastiniho, jehož fresky zdobí například augustiniánský chrám ve Šternberku nebo minoritský kostel v Krnově. Pod presbytářem se nachází barokní krypta, která však není veřejnosti přístupná. V závěru druhé světové války byl velkohoštický kostel značně poškozen. Stropní výmalba musela být kompletně rekonstruována. Přesto jde o prvořadou barokní památku na Hlučínsku.

Barokní kostel stojící na severní straně původní návsi obsahuje několik netradičních prvků. Na první pohled zaujme umístění věže, která se nachází za presbytářem a je přikryta netypickou bání. Odborníci vysoce oceňují samotné architektonické zpracování, jež v sobě nezapře italské inspirace. Jednolodní stavba z roku 1747 vyniká mohutností, která neměla v tomto regionu v době vzniku kostela srovnání. Svou impozantností i rozsahem zaujme iluzivní výmalba od Matyáše Lasslera. Působivé je také okolí kostela, kde se dochovala obvodová zeď s kaplemi Božího těla a farní areál.

Nejstarší chrám v regionu se nachází v Hlučíně. Je zasvěcen Janu Křtiteli a poprvé byl písemně zmíněn k roku 1378. I přes řadu pozdějších přestaveb je gotický charakter chrámu stále znatelný. V roce 1597 se zřítila kostelní věž a v následujících letech byl kostel zasažen požárem, proto došlo v druhé polovině 17. století k velkorysým barokním úpravám. V dílně sochaře Salomona Steinhoffera vznikl mohutný hlavní oltář, který je v rámci regionu zcela jedinečný, dále byla zhotovena vyřezávaná kazatelna a varhany. Na novou věž si však svatostánek musel počkat až do závěru 18. století. Po roce 1901 došlo k částečné regotizaci kostela, která je dodnes patrná na bočních oltářích. Bohatá dekorativní výmalba se nedochovala.

Málokdy se poštěstí, že architekt navrhne celý kostel, včetně vnitřního vybavení. Takový případ nastal při budování chrámu sv. Bartoloměje v Kravařích. Z dílny místního rodáka Josefa Seyfrieda totiž pochází nejen architektonické řešení kostela, ale i oltáře, zpovědnice nebo vyřezávané lavice. Pouze reliéfy pro kazatelnu s křížovou cestou vyrobil mnichovský sochař Georg Busch. Sluší se dodat, že architektovi bylo v době posvěcení chrámu roku 1896 teprve 31 let a jednalo se o jeho vůbec první realizaci sakrálního prostoru. Novogotická stavba byla pojata jako síňové trojlodí, které vytváří nejrozsáhlejší kostelní plochu na Hlučínsku. Kostelu vévodí renesanční věž původní svatyně, ve které se nacházejí dva zvony ze 17. století. Vitráž

s motivem Panny Marie rozvazující uzly je jedinou okenní výplní s tímto motivem v České republice. Rozplétání uzlů symbolizuje problémy a těžkosti, které mají věřící svěřit do Božích rukou. Slavná předloha vitráže se nachází v jihoněmeckém Augsburgu.

13
1

Setkání chrámových sborů regionu Hlučínska
Zobrazit všechny záznamy ze dne

19
1

S čerty nejsou žádné žerty
Zobrazit všechny záznamy ze dne

23
1

Konzulární dny v Kravařích
Zobrazit všechny záznamy ze dne

24
2

Konzulární dny v Kravařích Na poslední chvíli
Zobrazit všechny záznamy ze dne

Nepřehlédnutelnou dominantou Ludgeřovic je novogotický chrám sv. Mikuláše. Co do objemu jde o největší kostel na Hlučínsku a třetí největší kostel v ostravsko-opavské diecézi. Je až k nevíře, že jeho výstavba trvala pouhý rok. Autorem projektu byl dolnobenešovský rodák Josef Holuscha, který neusiloval o historickou autenticitu, ale naopak chtěl postavit originální kostel s využitím historizujících forem. Monumentalitu chrámu z roku 1907 umocňuje dekorativní interiér a křídlové vyřezávané oltáře, které naopak zachovávají věrnost svým gotickým předobrazům. Vnitřní výzdoba pochází z dílen bavorských umělců – sochaře Georga Schreinera a malíře Philippa Schumachera. Náklady na výstavbu kostela nesli na svých bedrech místní farníci, kteří sesbírali více než milion marek. V těsném sousedství chrámu stojí bývalý hospodářský areál s farou, dnes charitní domov.

Út

Čt

Pá